Osobnosti pluku

Brig. Gen. William Flank Perry
(1823 - 1901)

V roce 1901 zemřel v Bowling Green v Kentucky jeden z velitelů 44. Alabamského pluku, brigádní generál William F. Perry. Do velitelské funkce se dostal Perry po úmrtí plukovníka Charlese A. Derbyho 17. září 1862 u Sharpsburgu. Formálně vedl pluk do 13. prosince 1863, po té velel brigádě. Hodnosti, odpovídající této funkci se dočkal až 21. února 1865. Během své kariéry byl několikrát vyznamenán za statečnost. Za připomenutí stojí útok 44. pluku společně s Robertsonovou brigádou na levém křídle unionistické armády u Gettysburgu. Cílem bylo obsazení úseku „Devil's Den“ a zabrání nebo zničení nepřátelské baterie, úkol se podařilo splnit. Než se pluk dostal na místo určení, museli vojáci urazit 40 kilometrový pochod, po té následoval útok, během kterého byl Perry raněn.
Generál Perry byl vynikajícím důstojníkem, zachovávající klid a rozvahu na bojišti. Ke svým mužům byl přísný ale zároveň ohleduplný.
Ze vzpomínek veteránů a současníků víme, že to byl muž ryzího charakteru.

Plukovník, dr. James Kent

(1830 – 1881)

James Kent se narodil 8. ledna 1830 v Petersburgu ve Virginii. Promoval na univerzitě Williama a Mary (založena 1693, výnosem Viléma III. Oranžského a královny Marie II. Stuartovny) ve Williamsburgu ve Virginii. Lékařem se stal po promoci na Pennsylvánské universitě, následně se přestěhoval do Lindenu (okres Malengo, Alabama) a založil si soukromou praxi. 1. března1855 se oženil s Mary Grey Alston a přestěhovali se do Selmy(okres Shelby, Alabama). Po přesídlení do Selmy měl společnou lékařskou praxi s renomovaným doktorem Albertem G. Marbym, po jeho smrti spolupracoval s doktorem C. J. Clarkem. Mezi léty 1858-1859 se aktivně podílel na založení dobrovolných jednotek a jejich výcviku. Pod jeho taktovkou vznikla v Selmě dobrovolná jednotka „Independent Blues“, jejímž velitelem se stal. Další jednotkou u jejíhož zrobu byl, byla jednotka „Governor's Guards“ s kapitánem Thomasem J. Goldsbym v čele. Kapitán Goldsby neměl žádné vojenské zkušenosti ani výcvik, Kent byl požádán aby vedl výcvik. Po úspěšném výcviku, obdržel Kent jako výraz díků od „Governor's Guards“ gravírovanou šavli. Ráno, 11. ledna 1861 telegrafoval guvernér oběma kapitánům aby připravili své jednotky k nalodění na říční parník, který je večer odveze do Mobile a následně k službě v pevnosti Morgan. Obě jednotky sloužili v pevnosti Morgan šest týdnů, po té se vrátili do Selmy. Krátce po návratu obou jednotek přišel telegram o odtržení Alabamy od Unie, následovalo převelní obou jednotek zpět do pevnosti Morgan (dalších šest týdnů). Rota Independet Blues položila základ 8. alabamského dobrovolnického pluku. 8. pluk byl 18. května 1861 převelen do Virginie. Několik měsíců po převelení, byl nucen kapitán Kent ze zdravotních důvodů (problémy se srdcem) rezignovat, těžce nesl že musí opustit „svou“ rotu. Po návratu do Selmy nezahálel a pustil se do budování nových dobrovolných jednotek, lví podíl měl na založení 44. pluku alabamských dobrovolníků (16. května 1862, Selma), jehož velitelem se stal. Zdravotní stav nedovolil plukvíku Kentovy vést svůj pluk do pole, 1. září 1862 opět rezignoval a vrátil se zpět domů. Díky svému chatrnému zdraví musel opustit i lékařskou praxi, koupil farmu poblíž Birminghamu (okres Jefferson, Alabama). Dr. James Kent zemřel 22. května 1881.

Captain Daniel B. Edwards
(1836 - 1911)

Na jaře 1862 narukoval do armády, kde získal hodnost třetího poručíka (third lieutenant) roty A, 44. alabamského pluku. Několik měsíců po svém povýšení 8. března 1863 do hodnosti prvního poručíka (first lieutenant), padl během bojů o Hill's Point (bitva o Suffolk od 11. 4. 1863 do 4. 5. 1863) do zajetí. Do měsíce od svého zajetí, byl v rámci výměna zajatců vyměněn. Edwards se vrátil ke své rotě, jejímž velitelem se stal po povýšení do kapitánské hodnosti 16. května 1864. Ačkoliv byl pouze kapitán, v prvních dnech roku 1865 velel jeden týden celému 44. alabamskému pluku, všichni důstojníci s vyššími hodnostmi padli nebo byli zraněni. Kapitán Edwars nosil u sebe do všech bitev Bibli, ta mu jednou zachránila život když zastavila střelu Minnie.

Dr. Hugh William Caffey

(1833 – 1919)

Narukoval 18. dubna 1862 k rotě G (Wash Smith Guards, založeno 18. dubna 1862), budoucího 44. alabamaského pluku jako vojín. Krátce po nástupu byl odeslán do Virginie kde pracoval v nemocnici na Drewry's Bluff (bitva o Drewry's Bluff nebo Fort Drewry se odehrála 15. května 1862, tedy den před založením pluku). Když byl 44. pluk převelen do Marylandu, byl Caffey odeslán se zraněnými do Richmondu. Na podzim 1862 byl jmenován asistentem chirurga v hodnosti kapitán. Jeho žádostem o navrácení ke svému pluku a bojovat pod jeho zástavou nebylo nikdy vyhověno. Do konce války sloužil na chirurgickém oddělení, po kapitulaci armády generála Josepha E. Jonstnona byl v Salisbury propuštěn na čestné slovo.

Kapitán David Lee Bozeman

Rodák ze Severní Karolíny, před válkou žil ve Farmersville v okrese Lowndes v Alabamě, živil se jako obchodník. Narukoval 15. března 1862 k rotě A v hodnosti druhý poručík, později 17. března 1862 byl povýšen do hodnosti první poručík. Od listopadu 1862 do února 1863 je veden jako velitel roty A, v březnu 1863 byl povýšen na kapitána. Během obrany fort Huger(bitva u Suffolku) 19. dubna 1863, padl do zajetí. Ten den padly do zajetí roty A a B, pluk přišel o 72 mužů. Obránci fort Huger čelili vyloďovací operaci 89. New Yorského pluku a 8. Connecticutskému pluku. Kapitán Bozemam byl vězněn ve fort Delaware, později 25. 4. 1863 byl propuštěn na čestné slovo. Po propuštění se vrátil ke své rotě. Bozemam vedl rotu A během bojů o Devil's den. Během bojů u Chickamaugy (18. - 20. září 1863) byl těžce zraněn, po zotavení se vrátil k jednotce. Štěstí kapitána Bozemana opustilo 5. prosince 1864, kdy byl smrtelně zraněn během bojů u Spotsylvania Court House.

Major George Walton Cary (1840 – 1909)

Rodák z Talladegy v Alabamě ve svých 22 letech (narukoval 22. března 1862) dobrovolně vstoupil do jednotky „Sallie Ratcliffe Guards“, zformované ve měste Montevallo v alabamském okresu Shelby. Po zformování 44. pluku alabamských dobrovolníků dostala jednotka „Sallie Ratcliffe Guards“ označení Company E (rota E). Cary byl zvolen jako kapitán, ještě před koncem války získal hodnost major. George W. Cary byl u mužstva velmi oblíben, odhodlaně vedl své muže, při boji jim byl vzorem odvahy. Zůčastnil se všech tažení pluku, za zmínku stojí účast během bitvy u Gettysburgu.

...Přibližně v 17h zaútočil v úseku Devil's Den 44. pluk na rotu F, 4. pluku z Maine a Smithovu baterii (4th New York Independent Battery) vyzbrojenou šesti kusy desetiliberních polních kanónů Parrott model 1861.

Cary vedl útok na levém křídle proti Smothově baterii, v sučinnosti s ostatními útočícími jednotkami se podařilo tuto baterii umlčet a několik jich zajmout, části dělostřeců se podařilo útéct do nedalekého lesa „Rose Woods“. Po té co padl šenáctiletý praporečník James L. Forte, Cary zvedl prapor a vedl útok na „Houck's Ridge“, kde stále se džela rota F, 4. pluku z Maine, po krátkém odporu někteří utekli do nedalekého lesa, jiní padli do zajetí...

Během bitvy u Chickamugy, konkrétně druhý den bitvy 20. září 1863, získal od důstojníka ohijského pluku šavli, kterou používal až do konce války.

Vojín Edward Monroe Byrne
(1843 – 1917)

Edward Byrne narukoval v květnu 1862 k rotě G, 44. Alabamského pluku. Zůčastnil se „Sedmidenní bitvy“ v okolí Richmondu, bitev u Sharpsburgu, Fredericksburgu, Gettysburgu. Během služby byl dvakrát zraněn, poprvé během bitvy u Chickamaugy, podruhé u Loudonu. Po druhém zranění byl se ctí propuštěn z armády. Byrne se však nesmířil s propuštěním z armády a vrátil se ke svému pluku. Sloužil až do kapitulace u Appomattoxu.

Edmund Hobby Purifoy

(1846 - 1932)

Edmund se narodil 5. ledna 1846 ve Snow Hill v Albamě. Narukoval v březnu 1862 (ve Snow Hill) k rotě C, 44th Ala., učinil tak po vzoru svého strýce-opatrovníka Kapitána Johna W. Purifoye, který byl velitelem roty. Zúčastnil se bitev u druhého Manassasu, Fredericksburgu, Sharpsburgu (zde byl jeho strýc postřelen do plic, život mu zachránil černošský kuchař, který jej dopravil na obvaziště), dále se zúčastnil bitev u Suffolku a Chickamaugy. Během bitvy u Chickamaugy byl zraněn střepinou do levého ramene, následně padl do zajetí a byl převezen do zajateckého tábora Douglas poblíž Chicaga. V přeplněném táboře, kde se tísnilo, až 12000 válečných zajatců byl od září 1863 do června 1865. Po propuštění se vrátil domů, kde našel své plantáže rozprodané a otroky propuštěné. Později se živil jako obchodník.

Edmund was born on January 5, 1846 in Snow Hill, Albama. He enlisted in March 1862 (in Snow Hill) Company C, 44th Alabama., Following the example of his uncle-guardian Captain John W. Purifoy, who was the company commander. He took part in the battles of the second Manassas, Fredericksburg, Sharpsburg (here his uncle was shot in the lungs, his life was saved by a black chef who took him to the bandage), he also took part in the battles of Suffolk and Chickamauga. During the Battle of Chickamauga, he was wounded in the left shoulder by shrapnel, then was captured and taken to the Douglas POW camp near Chicago. He was in a crowded camp where there were up to 12,000 prisoners of war from September 1863 to June 1865. After his release, he returned home, where he found his plantations sold out and the slaves released. He later made a living as a businessman.

Hrob kapitána Johna Hargrova Neilsona ze setniny E.

Neilson se narodil v roce 1844, narukoval 28. 3. 1863 v Tuscaloose, 2. 4. 1862 byl v Selmě zařazen k setnině E v hodnosti 3rd sergeant, 4. 11. 1862 byl zvolen jako 2nd Lieutenant, 4. 4. 1863 byl povýšen na 1st Lieutenanta, o několik měsíců později (17. 9. 1863) byl povýšen na kapitána.

Padl 8.5. 1864 během bitvy u Spotsylvanie.

Vojín James L. Coskrey (1835 - 1864)

44. pluk alabamských dobrovolníků, Setnina C

Po narukování měl hodnost 5th Sgt., 1. ledna 1863 byl degradován na vojína(neznám důvod). Vojín Coskrey byl zajat 15. ledna 1864 v Tennessee, zemřel 4. dubna 1864 v zajetí.

Pvt. Robert Henry Little

(1837 - 1926)

Setnina I, 44. pluk alabamských dobrovolníků.

Na samém začátku války, 18. března 1861 vstoupil do setniny A "Newman Guards," 1. georgijského pluku. Pravděpodobně po uplynutí ročního závazku u 1. georgijského pluku, vstoupil 24. dubna 1862 se svým bratrem J. W. Littlem (zemřel na spalničky 20. srpna 1862 v polní nemocnici na Falling Creek) a švagrem Williamem Oliverem Robertsonem do setniny I "Arbacoochee Guards", 44. pluku alabamských dobrovolníků. V létě 1862 byl Robert povýšen do hodnosti 2nd Sergeant. V bitvě u Sharpsburgu 17. září 1862 byl těžce zraněn. Jeho zranění byla natolik vážná že byl hospitalizován více jak rok, ke své jednotce se opět připojil 12. října 1863. Příčinou jeho dlouhodobé nepřítomnosti u setniny byl 1. června 1863 degradován na vojína. Krátce po návratu k setnině, byli 29. října 1863, během bojů na Raccoon mountain Robert i jeho švagr zajati. Společně s dalšími zajatci byli transportováni do zajateckého tábora Morton v Indianě. Zde strávili zbytek války do svého propuštění 4. dubna 1865.